Demokratický přechod k totalitě

Pokaždé, když se setkávám s kladnými názory na evropskou integraci, je mi skoro do pláče. Nutí mě to přemýšlet, proč lidé nevidí to, co vidím já. Říkám si, vždyť každý člověk, ať je jakkoli inteligentní, se přece musí po přečtení Lisabonské smlouvy vyděšeně zatřást nad novodobou Mnichovskou dohodou.

Nechápu, že procesu „integrace“ mohl národ přihlížet. Kde jsou příčiny jejich kladného postoje k předávání moci Evropské unii? Proč „svobodná“ média banalizují negativa současné EU? Proč novináři neinformují o významné skupině Bilderberg a jejích schůzkách? Proč média dávají prostor pořadům typu Evropský manuál, který je projektem lobbistické „Ano Evropě“ a neexistuje k ní žádná vyvážená možnost oponentury? Kdo a s jakou vizí za tímto „demokratickým“ přechodem k totalitě stojí?

Jsou to otázky, nad kterýma se často a intenzivně zamýšlím. Vede mě k tomu především neznalý názor přátel a neobjektivní práce masmédií, které papouškují zavedený módní evropský postoj, aniž by objektivně zveřejňovali závažná fakta o důsledcích evropské integrace. Uvědomujeme si a přijímáme pouze klady, nepopulární negativa banalizujeme a opomíjíme, čímž legálně obcházíme demokratického ducha.

Vytváříme si tak sami totalitní společnost pomoci demokratických prostředků - to je věc, kterou si musíme uvědomit. Šikovně nás totalitní idealisté pouštějí do demokratického bludiště, abychom si „sami“ vybrali cestu. Cestu, která nás vždy vede do jejich předem určeného cíle. Mám obavy, že tuhle skutečnost si mnohé národy uvědomí až po té, si sami zabouchnou dveře před svobodou a cesta zpět bude již velmi bolestná.

Je budoucnost lidstva v Evropské unii, Africké unii, Jihoamerické unii a plánované Severoamerické unii? Nebo je to vše jen pod krok k celosvětové integraci pod kontrolou mocných idealistických skupin? Co bude následovat poté? Jak se bude, tato jedná jediná společnost bez alternativy spravovat? Pokud nebudeme spokojeni s režimem, budeme mít možnost z politických důvodů emigrovat? Bude kde? Je to zatím katastrofické zamyšlení, ale pokud se podíváme na vývoj společnosti od druhé světové války, možná to není od věci...