Židovský paradox v MAAE

MAAE (Mezinárodní agentura pro atomovou energii) je od svého vzniku v roce 1957 klíčovým hráčem na poli rozvoje jaderných technologii. Úlohou MAAE je zejména zavádět a uplatňovat bezpečnostní záruky u jaderných programů smluvně zavázaných zemí. Klíčovým dokumentem, který má za úkol agentuře poskytnout potřebné kompetence, je Smlouva o nešíření jaderných zbraní. Ta byla podepsána v roce 1968 a v platnost vstoupila 5. března 1970.

Diskriminace nejaderných zemí

Země, které smlouvu podepsaly, byly rozděleny do dvou skupin. Na země, které si mohly ponechat svůj jaderný status a na ty, které jej ještě nedosáhly. Do první skupiny patřily Spojené státy, Velká Británie, Čína, Rusko (tehdy ještě Sovětský svaz) a Francie. Tyto jaderné mocnosti se zavázaly k postupnému odzbrojení. Nejaderné státy k tomu, že nebudou vyvíjet ani se snažit získat jaderné zbraně. Na oplátku jim byl přislíben přístup k veškerým jaderným technologiím pro mírové účely. Ve Smlouvě se výslovně zdůrazňuje, že nic v ní nesmí být vykládáno tak, aby to se to dotýkalo nezadatelného práva všech smluvních stran rozvíjet bez diskriminace výzkum, výrobu a využití jaderné technologie pro mírové účely.

Krátce poté, co vstoupila Smlouva o nešíření jaderných zbraní v platnost, vznikly dvě skupiny států omezující vývoz materiálů s možným dvojím využitím (Zanggerův výbor a Skupina jaderných dodavatelů). Tímto se ocitly státy, které do těchto uskupení nepatřily v diskriminované pozici. Bylo jim upřeno právo plnohodnotně rozvíjet vlastní jaderný program pro mírové účely, jak jim přislibuje Smlouva o nešíření jaderných zbraní.

Kořeny jaderné krize

Skutečnosti, že jsou některé země spolupracující s MAAE diskriminované, využily státy, které Smlouvu o nešíření jaderných zbraní nepodepsaly a které nepatřily ani do jedné ze skupiny zemí, omezující vývoz jaderných technologií. Tyto "nekontrolované" země proto mohly dodávat technologie a suroviny potřebné k jadernému rozvoji, o které se jaderné mocnosti v MAAE dělit nechtěly - byť se k tomu smluvně zavázaly. Skutečnost, že některé země obchodovaly mimo MAAE a tedy mimo dozor této organizace, byla pro mnohé státy vysoce alarmující. Vznikl tedy tlak na přijetí přísnějších opatření a pravidel, které by zamezily nejaderným zemím sestrojit jadernou zbraň. Zároveň ale nové pravidla a opatření nejaderné země omezily ve vývoji vlastních jaderných technologií pro civilní využití.

Diskriminovaný Írán

Írán, který podepsal Smlouvu o nešíření jaderných zemí, byl vázán spolupráci s MAAE. Na oplátku mu mělo být umožněno jaderné technologie pro mírové využití plně rozvíjet. Což se ale silně nelíbilo zejména Izraeli, jehož vztahy s Íránem se od Islámské revoluce v roce 1979 postupně ochlazovaly. Ze strany židovského státu se počátkem devadesátých let rozběhla smršť pochybně podložených obvinění, že se Írán snaží sestrojit jadernou zbraň, čemuž je podle Izraele nutné předejít jakýmkoli dostupným způsobem. El Baradej, generální ředitel MAAE musel prakticky po celou dobu svého úřadování čelit falešným obviněním ze strany Izraele a později také tlaku USA, u něhož měl Izrael se svými stížnostmi na íránský jaderný program úspěch. Írán se tak dostal do velmi komplikované pozice, kdy byl pod dozorem MAAE více než jakýkoli jiný člen a signatář Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Znovu a znovu musel postupovat potupné procedury a inspekce MAAE ve svých jaderných i nejaderných zařízeních. Jednalo se skrze MAAE téměř o otevřenou špionáž Izraele a USA. Paradoxem je, že tyto politické incidenty byly opakovaně vyvolávané židovským státem, který nejen že Smlouvu o nešíření jaderných zbraní sám nepodepsal, ale který si jaderné zbraně mezi tím tajně obstaral a s MAAE, co se týče jeho vlastního jaderného programu, odmítá spolupracovat.

El Baradej, generální ředitel MAAE a držitel Nobelovy ceny za mír v roce 2009 již znovu nekandidoval, což uvítaly zejména Spojené státy a Izrael. Do uvolněné pozice šéfa MAAE tak byl těsně zvolen Japonec Jukija Amano, který otevřeně straní proamerickému postoji. Netrvalo tedy dlouho a MAAE se začala chovat vůči Íránu na objednávku USA a Izraele agresivně, což přirozeně vyvolalo z jeho strany obrané reakce, které byly a jsou prezentovány jako snaha o sabotování kontrolní úlohy MAAE. Írán začal být intenzivněji prezentován jako země, která se snaží zastřít vývoj jaderné zbraně. Ve skutečnosti jak prezident Mahmúd Ahmadínežád, tak nejvyšší duchovní představitel Íránu (Sajjid Alí Chameneí) razantně odmítli, že by se Írán snažil získat jadernou zbraň. Duchovní vůdce navíc sepsal oficiální prohlášení, ve kterém konstatuje, že jaderná zbraň je neslučitelná s myšlenkami Islámu a tedy, že se Írán o její vlastnictví nyní ani v budoucnu nebude snažit. Taková zásadní prohlášení však západnímu tisku unikají, stejně jako prohlášení Íránského prezidenta, že v dnešní civilizované společnosti existují mnohem efektivnější řešení vojenských konfliktů, než je použití jaderné zbraně. Proč by měl tedy Írán riskovat politickou i ekonomickou izolaci? Zároveň prezident neustále opakuje, že Írán nemá dobyvačné ambice a že země, která jej nenapadne, se nemá čeho obávat. Zdůrazňuje, že Írán nikdy na nikoho neútočil ani se k tomu nechystá.

Já prezidentovi Íránu, přestože to není módní, věřím.

Zajímavé zdroje:

Státní úřad pro jadernou bezpečnost

Cíl Írán od Scotta Rittera (doporučuji zde)

IAEA - u nás se používá zaběhla zkratka MAAE