Írán opakovaně deklaruje, že nemá dobyvačné ambice, že není pro nikoho, kdo jej aktivně neohrožuje žádnou hrozbou. Aby svět utvrdil ve svých tvrzeních, opakovaně umožňuje nadstandartní kontroly ve svých jaderných i nejaderných zařízeních. Dosud se nepodařilo nikomu prokázat, že by Íránský jaderný program byl jiného než mírového účelu.
Hlavní iniciátor tlaku na Írán je stát Izrael, který jej opakovaně obviňuje ze snahy vyvinout jadernou zbraň. Paradoxní je, že sami Izraelci vlastní nejméně 80 jaderných hlavic a na dalších s velkou pravděpodobnosti pracují ve svém přísně střeženém jaderném zařízení v Negevské poušti. Izraelci také nikdy nezpřístupnili inspektorům do tohoto zařízení přístup, navíc razantně odmítají s kýmkoliv vést o svém jaderném programu dialog. Přesto sami aktivně útočí na jaderný program jiného suverénního státu, dokonce zveřejňuji úmysl tento stát preventivně napadnout, pokud tento program neukončí.
Pokládám si tedy otázku. Která z těchto zemí se chová agresivně a která je pro náš svět větším rizikem? Ať již je Vaše i má odpověď jakákoliv, jsem přesvědčený, že právo volat po preventivním útoku nelze nijak legitimizovat. Preventivní útok je v každém případě agresivním a neomluvitelným aktem. Je proto vysoce alarmující, že Izrael po té, co se mu nepovedlo Írán k takovému kroku vyprovokovat, dynamicky zaujal agresivní postoj a sám se pod záminkou preventivního útoku chystá napadnout tuto zemi.
Myslím si, že není legitimní podporovat Izrael zleva ani zprava, tyto záměry si nezasluhují naše sympatie. Nelze je obhájit. Napadne-li Židovský stát Írán, je legitimní se této agresi postavit, eliminovat ji a Íránu se zastat.
