Rozhodl jsem se s vámi podělit o měsíc starý email, který jsem zaslal Tomáši Halíkovi v reakci na jeho „klausofobický“ článek - Nedávejte císaři, co je Boží. Dovoluji si zveřejnit také jeho krátkou reakci s vírou, že oceníte názor obou stran.
Dobrý den pane Halíku,
přečetl jsem si vaše poslední zamyšlení „Nedávejte císaři, co je Boží“, kde v důsledku tření mezi vámi a mnohými zástupci katolické církve u nás se zamýšlíte nad vztahem mezi církví a moci. Vzhledem ke kontextu vašich obav si myslím, že se článek snaží poukázat na něco, co nenastává. Je zřejmé, že se dotýkáte dobrého vztahu prezidenta republiky k církvi u nás. Tento vztah je ale naprosto legitimní, prezident si nenárokuje žádnou podporu své či jiné moci. Spíše to vidím tak, že prezident pouze morálně podporuje hodnotový systém, který vnímá s představiteli katolické církve u nás velmi podobně. Nevidím to tak, že by církev podporovala prezidentskou moc, nebo že by to po ní někdo vyžadoval, jak naznačujete.
Chápu, že váš světonázor je v rozporu s konzervativní části církve a předně se zástupcem konzervativní pravice, s prezidentem Václavem Klausem. Ovšem tento fakt a váš vnitřní rozpor by vás neměl odvádět od racionálně konstruovaných myšlenek a závěrů. Čím dále častěji u vás lze totiž naopak namísto toho vnímat účelově vedený populismus. Paradoxně je to právě on, který podporuje vzestup té nejkoncentrovanější moci v lidských dějinách. Dobře asi víte, že mluvím o procesu několika posledních desetiletí, ve kterém je svět centralizován skrze fůzi národů ve prospěch kontinentální unifikace, která jistě není konečnou představou iniciátorů tohoto procesu. Obávám se, že máte jako kněz mylnou představu o tom, co je boží a co je císařovo. Vůbec to, že si dokážete jako člověk nárokovat vědět, co je boží a co ne, je debaty a zamyšlení hodné.
Jak je tomu poslední dobou u idealistů zvykem, prosazujete svou představu dobra i za cenu nějakého toho malého zla – například populismu. Čili se v rámci podpory institucionální centralizace globální moci stavíte do pozice soudce, určujícího, co je ještě pro lidstvo únosná oběť a co již ne. Nepatří ale vzhledem ke komplikovanosti tato role spíše bohu, či přirozenému vývoji hodnot a názorů ve společnosti? Vaše podpora nedemokratických struktur a institucí není podpora přirozeného vývoje společnosti. Myslím tak, že právě vy jdete proti bohu (přirozenu) ve prospěch koncentrované moci a ne ti, na které tak hlučně ukazujete.
S pozdravem
Tomáš Kupec
Reakce Tomáše Halíka:
Milý pane Kupče,
já jsem s odpuštěním také profesor sociologie, takže o fungování společnosti něco vím a nejsem naivní idealista; kdybych Klause zblízka (i osobně) tak dobře neznal, asi bych mu také naivně a idealisticky naletěl na jeho novou hru o voliče budoucí protievropské strany, nahrávající do rukou Ruska, s nímž má podivný "nadstandardní" vztah. Nejvíc mne uráží, bere-li si do úst Benedikta XVI., mezi jehož moudrým konzervativismem (který z velké části sdílím) a vulgárními výkřiky Klausových "příkladných národovců a konzervativců" Bátory a Hájka je opravdu, ale opravdu propastný rozdíl.
Já jsem za 33 let kněžské služby doprovázel stovky a stovky lidí na cestě duchovního a mravního obrácení ke Kristu a církvi - a tak mohu snad rozeznat poctivou konverzi od účelové a pokrytecké hry mazaného politického hráče. Nezlobte se, Klausovi nevěřím.
TH
